Archeologický výzkum v Celnici, areál Lidového domu

V areálu Lidového pokračuje i na dnešní dobu neobvykle rychlým tempem stavba nového obchodního centra, se kterou paralelně probíhal v průběhu roku 1999 záchranný archeologický výzkum společnosti ARCHAIA..

Podle písemných pramenů by se v celém areálu měly nacházet od 14. století až do doby moderní výstavby 19. a 20. století pouze zahrady zrpvu klášterní a posléze náležející jednotlivým palácům. Výzkum však ukázal, že u této historické interpretace nebude možno nadále setrvati. Kromě velkého množství raně novověké keramiky z 16. a 17. století a dřevěného vodovodu z dob Rudolfa II, bylo vyzdvihnuto nezvyklé množství mincí a odhaleny objekty např. i výrobního charakteru ze století patnáctého. Množství nalezených mincí, ale i výrobní objekty, nasvědčují tomu, že pozemky se neužívaly celou dobu jako zahrady, ale v průběhu staletí měly i jiné funkce. Těžko si lze představit rudolfinské zahradníky jak po svých záhonech "rozsévají" plnými hrstmi peníze, byť nevelkých nominálních hodnot.
Radost z nových odhalení však archeologům kalí od doby zahájení výzkumu neobvykle obtížná spolupráce se stavebníkem. Standardním postupem u staveb v historickém jádru Prahy je, že investor záhy po té co obdrží upozornění Pražského ústavu památkové péče na to, že jeho stavba se nachází na území s archeologickými nálezy a že tudíž bude třeba v předstihu zajistit záchranný archeologický výzkum, zahájí jednání s institucí, která má tento výzkum provádět. Výsledkem je většinou dohoda, která zajistí archeologům podmínky na provedení výzkumu aniž by tento ohrozil harmonogram výstavby.
Rakouská firma Ilbau, která staví v areálu Lidového domu, známá již svým razantním nástupem na staveniště, kdy pobořila i zeď objektu samotného Lidového domu, přestože obdržela upozornění na nutnost archeologického výzkumu již v roce 1993, začala o podmínkách výzkumu jednat až v době, kdy už stavba běžela v plném proudu. Přes včasné vyznačení minimálního území s důležitými archeologickými nálezy, stavba jejich část bez výzkumu odtěžila. Archeologové tak byli postaveni před otázku, zda požádat úřady v souladu s našimi zákony o zastavení stavby a nebo se neprodleně pokusit zachránit alespoň to co zůstalo. Z praxe osvědčený způsob zahájit práce ihned a bez zdržování zachránit co se dá, však nenašel u investorů pozitivní odezvu. Archeologický výzkum jim zůstal trnem v oku a snaha ho omezit, zkrátit a nebo alespoň znepříjemnit byla stále přítomná. Místo dodržování již jednou odsouhlasené dohody se zahraniční stavebník podivoval, co že to máme za podivné potřeby chránit si vlastní historické dědictví.